Základní pojmy Mercurialu

Decentralizovaný model Mercurialu může být pro nového uživatele matoucí. Tato stránka se pokouší osvětlit některé z jeho základních pojmů.

1. Co je repozitář

Termín repozitář má dva významy. V užším smyslu to je složka .hg v adresáři projektu. V šírším smyslu to je úložný prostor pro zaznamenávání změn. Soubory a složky měněných souborů jsou přítomny či nepřítomny v adresáři projektu, neboli v pracovním adresáři. Obsah pracovního adresáře se mění podle nastavené aktuální revize:

Repozitář obsahuje úplnou historii projektu. Na rozdíl od tradičních SCM, kde existuje pouze jedna centrální kopie této historie, má každý adresář projektu v Mercurialu svou vlastní kopii. To umožňuje paralelní vývoj projektů.

Pracovní adresář tedy obsahuje editovatelné kopie souborů, odpovídající zadané aktuální revizi - včetně souborů ignorovaných.

2. Předávání změn

Provedením příkazu commit se změny v aktuálním pracovním adresáři zapíší do nového changesetu (neboli nové revize). Změny se vztahují k rodičovské revizi:

Výše uvedená ilustrace není příliš ilustrativní. Vězme, že revize 4 byla vytvořena po revizi 3 jako větvení revize 2, přičemž aktuální byla revize 3. Revize 2 je rodič revizí 3 a 4.

3. Revize, changesety, čela a tip

Mercurial sdružuje provedené změny do atomických (nedělitelných) changesetů, které jsou revizemi v rámci jednoho repozitáře. Každému changesetu je přiřazeno pořadové číslo revize. Protože Mercurial umožňuje rozptýlený paralelní vývoj projektů, bývají tato čísla v různých repozitářích různá. Kromě lokálních pořadových čísel má každá revize také globální ID changesetu. Jsou to čtyřicetimístná hexadecimální čísla, jež mohou být zkrácena na libovolně krátký počet znaků, pokud mají jednoznačný význam, jako např. "e38487".

Větvení a slučování se může vyskytnout kdekoliv v historii revizí. Každé rozvětvení vytváří nové čelo (head) historie. V naší ukázce jsou čely revize 5 a 6. Revize 6 je považována za tip repozitáře, čelo s nejvyšším číslem revize. Revize 4 je sloučený changeset, protože má dva rodičovské changesety (revize 2 a 3). Pracovní adresář je ve schematu uveden jenom pro úplnost; nemusí být vždy synchronizován jen s posledním changesetem.

4. Klonování, slučování, akce Pull a Update

Začněme s Alenkou, jejíž repozitář vypadá následovně:

Bertík si vytvoří klon tohoto repozitáře a tím získá úplnou, nezávislou lokální kopii Alenčina uložiště ve svém vlastním adresáři:

Bertík nyní nezávisle na Alence vytvoří dvě změny e,f, které potvrdí příkazem commit:

Alenka si vytvoří svou vlastní paralelní změnu g:

Nyní se Bertík synchronizuje s Alenkou pomocí příkazu pull. Tímto příkazem přitáhne všechny změny Alenčina repozitáře (zde pouze změnu g) do svého repozitáře (zatím však nezměnil svůj pracovní adresář). Protože Bertíkova změna e a Alenčina změna g mají stejného rodiče, vytvoří se za revizí d nová větev g (tip):

Bertík dále provede příkaz merge (sloučení), který spojí jeho poslední změnu (f) s tipem repozitáře (g). K tomuto sloučení dojde v pracovním adresáři, repozitář o něm ještě "neví":

Po kontrole, že sloučení je v pořádku, vytvoří Bertík příkazem commit sloučený changeset h ve svém repozitáři:

Pokud si nyní Alenka přetáhne (příkazem pull) změny od Bertíka, získá změny e,f a h:

Vězme, že provedením příkazu pull se Alenčin pracovní adresář nezměnil. Musí ještě provést příkaz update aby synchronizovala svůj pracovní adresář se staženým changesetem h (tip) v repozitáři.

Nyní jsou Alenčin a Bertíkův repozitář opět stejné.

5. Decentralizovaný systém

Mercurial je decentralizovaný systém. Uživatelé si mohou zcela volně definovat své topologie pro sdílení změn (viz CommunicatingChanges):

Narozdíl od centralizovaných systémů správy verzí, u nichž experimentovámí může končit pohromou, u systémů DVCS, jako je Mercurial si prostě vytvoříme klon a experimentujeme. Pokud jsme s výsledkem spokojeni, předáme jej dál, pokud ne, můžeme klonovaný repozitář smazat a zkusit něco jiného.

6. Co Mercurial neumí

Mnozí uživatelé SVN/CVS mohou mylně očekávat, že lze v jednom repozitáři sledovat více projektů. Pro toto použití není Mercurial stavěn.

Pokud je nezbytně nutné hostovat více projektů v jednom místě, je možné zkusit nástroj Subrepositář, který byl zaveden v Mercurialu 1.3 nebo starší ForestExtension.

Podrobnější text o používání Mercurialu viz Tutoriál pro Mercurial.