Základní pojmy Mercurialu
Decentralizovaný model Mercurialu může být pro nového uživatele matoucí. Tato stránka se pokouší osvětlit některé z jeho základních pojmů. Postupný výklad viz Tutorial Mercurialu.
Contents
1. Repozitórium
Repozitórium je pracovní adresář Mercuriálu, který se od běžného pracovního adresáře liší tím, že jeho chování je ovlivňováno programem Mercurial:
Obsahuje složku .hg neboli repozitář a případně další provozní soubory (.hgrc, .hgignore, ...).
- Obsahuje soubory a složky, které jsou součástí projektu. Přítomnost všech těchto položek v adresáři je Mercuriálem reflektovaná, složky jsou přitom pojímány jenom jako objekty na cestě k souborům.
Soubory, které jsou uvedeny v souboru .hgignore, jsou Mercuriálem ignorovány. Soubory, jejichž název byl alespoň jednou akcí commit, pull či push uložen do složky .hg/store/ repozitáře, jsou soubory sledované.
Míra pozornosti, které je soubor v repozitóriu vystaven, se označuje jako statut souboru a má tyto kategorie:
? - neznámý (nesledovaný) soubor, o němž Mercurial ví jen to, že existuje v repozitóriu
I - původně neznámý soubor, zařazený do seznamu ignorovaných souborů
A - původně neznámý soubor, zařazený jako kandidát pro komit
M - změněný sledovaný soubor, je kandidátem pro komit
! - původně sledovaný soubor, ručně smazaný, přejmenovaný či přemístěný
R - soubor, odebraný ze sledování příkazem ´´hg remove´´
Sledované soubory jsou v repozitóriu zastoupeny v závislosti na (vybrané) aktuální revizi. Aktuálně nastavená starší revize jako aktuální může v repozitóriu prezentovat soubor, který jsme později z repozitória odebrali!
Nesledované soubory (včetně ignorovaných) jsou v repozitóriu přítomny trvale - pokud nejsou smazány.
Repozitórium je tedy vnímavý kořenový adresář projektu, který obsahuje složku .hg, zvanou repozitář a další soubory a složky, které tvoří sledovaný i nesledovaný obsah projektu.
2. Repozitář
Repozitář je stručně vzato složka .hg v repozitóriu. Se složkou .hg se nemá manipulovat. Subsložka .hg/store, obsahuje kompletní historii projektu.
3. Pracovní kopie
Uživatelský přístup (možnost prohlížení a editace souborů) k jednotlivým changesetům repozitáře zajišťuje mechanizmus tak zvané "pracovní kopie", která je vždy spojena s určitým (aktuálním) changesetem. Pracovní kopie je editovatelná kopie rodičovského changesetu, jímž nemusí vždy být changeset poslední.
Složení a obsah souborů v pracovní kopii se mění v závislosti na aktuálním rodiči této pracovní kopie.
Změnu rodiče zařídí příkaz hg update nebo hg update -r X, který orientuje pracovní kopii na poslední revizi (tip) aktuální větve nebo na vybranou revizi X.
Komitované změny pracovní kopie představují nový changeset. Nekomitovaným změnám pracovní kopie se říká lokální modifikace. Nemá-li pracovní kopie žádné lokální modifikace, říkáme, že je čistá.
V anglických textech se pro označení popisovaných tří entit (repozitórium, repozitář, pracovní kopie) používají termíny dva - repozitář a pracovní adresář, někdy dokonce termín jeden - repozitář. Pracovní kopie je v programu Mercurial a TotoiseHg vedena jako pracovní adresář.
Zcela běžně se pro jednu a tutéž komitovanou změnu používají slova revize, changeset a komit.
4. Changeset, commit, merge
Mercurial sdružuje změny ve více souborech do jednotlivých atomických (nedělitelných) changesetů. Každému changesetu je přiřazeno pořadové číslo revize. Protože Mercurial umožňuje decentralizovaný paralelní vývoj projektů, bývají tato čísla u různých uživatelů různá. Z tohoto důvodu uděluje Mercurial každé revizi také globální ID changesetu. Jsou to čtyřicetimístná hexadecimální čísla, jež mohou být zkrácena na libovolně krátký počet znaků, pokud mají jednoznačný význam, jako např. "e38487".
Větvení a slučování se může vyskytnout kdekoliv v historii projektu. Každá nesloučená větev vytváří nové čelo (head) historie. V naší ukázce jsou čely revize 5 a 6. Revize 6 je považována za tip (hrot) repozitáře, čelo s nejvyšším číslem revize. Revize 4 je slučovací, protože má dva rodičovské changesety (revize 2 a 3).
Provedením příkazu hg commit se stav pracovní kopie zapíše jako nový changeset neboli revize do repozitáře. Pokud byla rodičem pracovní kopie revize, která měla potomka, vytvoří se nové čelo.
Alternativně lze v repozitáři vytvořit nový changeset jeho stažením z jiného repozitáře přikazem hg pull. Tento příkaz stáhne všechny rozdílné changesety ze vzdáleného repozitáře a vloží je do lokálního repozitáře za poslední místní changeset.
Tím dojde k trvalé změně lokálního repozitáře, přičemž mohou vzniknout dvě rozdílné situace:
Přidané revize nekolidují s revizemi stávajícími a hrotem (tipem) upraveného repozitáře se stává nejnovější přenesená revize. Pro synchronizaci repozitória s repozitářem (pracovní kopie je stále napojena na původní místní changeset) postačí příkaz hg update.
- Přidané revize nějakým způsobem kolidují se stávajícími revizemi a v repozitáři se vytvářejí dvě čela.
Je nutné provést příkaz hg merge, který buď proběhne bez účasti uživatele, jde-li o změny nekonfliktní, které umí Mercuriál sám vyhodnotit
nebo je zapotřebí v rámci příkazu hg merge provést ruční řešení konfliktů například nástrojem KDiff3.
Sloučením se vytvoří nový changeset, který je nutno předat do repozitáře příkazem hg commit.
5. Alenka a Bertík
Postup při klonování, přenášení changesetů a slučování si ukážeme na ilustrativní ukázce. Pracovní kopii budeme ve shodě se zavedenými zvyklostmi označovat ve schematech jako "pracovní adresář" neboli working directory. Budeme tedy používat názvy repozitórium, repozitář, pracovní adresář.
Začneme s Alenkou, jejíž repozitář vypadá následovně:
Bertík si vytvoří klon Alenčina projektu ve svém vlastním počítači (hg clone):
Bertík nyní může pracovat nezávisle na Alence. Vytvoří dvě změny e,f, které postupně zaregistruje příkazem hg commit:
Alenka si vytvoří svou vlastní paralelní změnu g. Odlišné repozitáře v této chvíli představují dvě odlišné větve jejich společného projektu.
Nyní se Bertík synchronizuje s Alenkou pomocí příkazu hg pull. Tímto příkazem zkopíruje všechny změny Alenčina repozitáře (zde tedy pouze změnu g) do svého repozitáře. Jeho pracovní adresář však zůstává nezměněn. V repozitáři jsou dvě čela a Bertík je vyzván aby provedl příkaz hg merge.
Protože nejnovějším čelem v Bertíkově repozitáři je Alenčin changeset g, je nositelem označení tip.
Po provedení příkazu merge (sloučení), který spojí jeho poslední revizi (f) s posledním changesetem (tipem) repozitáře, vznikne v pracovním adresáři potenciální changeset, která má dvě rodičovské revize (f, g):
Po kontrole pracovního adresáře, že sloučení je v pořádku, vytvoří Bertík ve svém repozitáři příkazem commit slučující changeset h. Pracovní kopie alias pracovní adresář se posune za tento changest :
Když si nyní Alenka přetáhne příkazem hg pull změny od Bertíka, přejdou do jejího repozitáře revize e,f a h:
Všimněme si, že po provedení příkazu hg pull je Alenčin pracovní adresář stále potomkem revize g. Alenka musí ještě provést příkaz hg update aby její pracovní adresář reflektoval slučující changeset h.
Nyní jsou Alenčin a Bertíkův repozitáře opět plně synchronizovány.
6. Decentralizovaný systém
Mercurial je zcela decentralizovaný systém bez centrálního repozitáře. Uživatelé si mohou volně definovat své konstelace pro sdílení změn (viz Přenos změn), včetně vyčlenění jednoho repozitáře jako centrálního:
Na rozdíl od centralizovaných systémů správy verzí, u nichž experimentování může končit pohromou, u systémů DVCS, jako je Mercurial si prostě vytvoříme klon a experimentujeme. Pokud jsme s výsledkem spokojeni, předáme jej dál, pokud ne, můžeme klonovaný repozitář smazat a zkusit něco jiného.