Tutoriál 3 - Klonování repozitáře
Předchozí kapitolou Tutoriálu je Vytvoření repozitáře, následuje Historie repozitáře
Nejjednodušší způsob jak začít s Mercurialem, je použít kopii existujícího projektu s repozitářem a soubory.
Použijeme k tomu příkaz clone 1 , který vytvoří úplnou kopii jiného repozitáře i s případnými pracovními soubory.
Klonováním vytvoříme kopii projektu "hello" ze stránek selenic.com v nově vytvořeném lokálním repozitóriu moje-halo:
> hg clone http://www.selenic.com/repo/hello moje-halo
Půjde-li vše dobře, příkaz clone vytvoří tento výstup (Mercurial 2.8):
requesting all changes adding changesets adding manifests adding file changes added 2 changesets with 2 changes to 2 files updating to branch default 2 files updated, 0 files merged, 0 files removed, 0 files unresolved
V aktuálním adresáři bychom měli nalézt repozitórium s názvem moje-halo, obsahující soubory hello.c, Makefile a repozitář .hg, který obsahuje historii projektu plus různé interní informace -- viz Repository.
Tyto soubory jsou přesnou kopií souborů z hrotové (tip) revize větve "default" v právě klonovaném repozitáři.
{!} V Mercuriálu jsou všechny revize zcela samostatné. Při klonování repozitáře se nový repozitář stává přesnou kopií originálu. Následné odlišné změny lze mezi repozitáři přenášet akcemi pull (poslat) a push (stáhnout).
Příkaz hg clone implicitně přenese (viz update) poslední revizi (obvykle označovanou jako "tip") větve default vzdáleného repozitáře do pracovního adresáře lokálního repozitória. Informaci o tom, která revize byla použita, získáme příkazem summary::2
$ cd moje-halo $ hg summary parent: 1:82e55d328c8c tip Create a makefile branch: default commit: (clean) update: (current)
Nyní se již můžeme pustit do zkoumání historie našeho nového repozitáře na další stránce Historie repozitáře.